Nejlepší ovčácký pes na světě.

Historie plemene a počátky chovu

První počátky tohoto plemene se datují zhruba do doby před 150 lety, kdy došlo na britsko - skotském pomezí / border - hranice / ke zcela úmyslnému křížení nejrůznějších typů ovčáků s cílem získat psa skvělých ovčáckých vlastností. I když se tato idea vrchovatě naplnila, plemeno bylo oficiálně uznáno až v roce 1976.

Povahové vlastnosti

Psi z rodu Border Kolie jsou nesmírně inteligentní, učenlivý a pracovití. Je to také značně odvážné plemeno, ovšem se sklonem velice silně citově přilnout ke svému pánovi. Je-li tomu Border Kolie zvykána odmalička, snadno se sžije s dalšími domácími zvířaty. Rovněž její vztah k dětem je dobrý, ovšem pod podmínkou, že Border Kolii dokážete zajistit dostatek pohybu a činnosti. Je to otužilý pes, kterého je možné celoročně chovat venku v kotci.

Tělesná konstituce Border Kolie

Jedná se o středně velké plemeno, jehož tělesné proporce leží ideálně vprostřed mezi těžkou a lehkou tělesnou stavbou. Tvar těla má obdélníkový formát. Srst Border Kolie může být krátká, nebo delší, přičemž psi s delší srstí výrazně převažují. Oba typy osrstění ale mají jak, svrchní krycí srst, tak spodní, hustou podsadu. Barevné variety Border Kolie jsou velice rozličné, přípustné jsou v podstatě všechny barvy, nikdy by však nemělo výrazně převládat bílé osrstění.

Standard plemene Border Kolie

Kohoutková výška psů je v ideálním případě nejméně 53 cm, feny jsou nižší, ale jejich minimální výška není striktně stanovena. Tělo má být atleticky stavěné, obdélníkového až čtvercového tvaru. Hřbet se směrem k ocasu mírně svažuje. Nohy jsou šikmo zaúhlené, svalnaté, ale nemají těžké kosti. Ocas Border Kolie by měl být dlouhý nejméně k hlezennímu kloubu a je nošen zásadně směrem dolů. Hlava je proporčně úměrná tělu, s širokou lebkou a výrazně se zužujícím čenichem. Oči Border Kolie jsou oválné, dalece posazené a tmavé, výjimečně modré. Uši jsou střední velikosti vztyčené, nebo polovztyčené. Celkový dojem je harmonický díky vyváženým proporcím.

Základní péče

Péče o srst Border Kolie není nijak zvlášť náročná, jednotýdenní kartáčování plně postačí. Protože však byl tento pes vyšlechtěn pro náročné ovčácké povinnosti, kterým se dnes již vždy nevěnuje, potřebuje nejen dostatek pohybu, ale také skutečného zaměstnání. Výcvik postačí základní a pes se mu snadno naučí i podřídí - patří k nejchytřejším psům vůbec. 

Zvláštní péče

Vyplývá z jeho nepopiratelně nejlepších vlastností - tento pes je živý, pozorný, obratný a vytrvalý a tudíž ke svému zdravému vývoji a spokojenému životu potřebuje každodenní pracovní náplň. Border kolie je prací v dobrém slova smyslu doslova posedlá. Pokud ji ale nemůžete svěřit její původní „zaměstnání" - tedy nahánění dobytka, je naprosto nezbytné postarat se o jinou náplň dne. Potřebuje pána, který se jí bude intenzivně věnovat např. při výcviku a učení agility, fresbee, flyballu apod. Border kolie se bez možnosti uplatnění stává nejprve smutným, později nervózním až agresivním psem, což mu však nelze klást za vinu. Z těchto důvodů by se majitelem Border kolie měl stát pouze ten, kdo je ochoten věnovat práci a zábavě s Border Kolií maximum času. Toto plemeno rovněž není vhodné pro nerozhodné a nejisté jedince.

Velice výkonný, sportovně založený a pracovitý pes.

Historie plemene a počátky chovu

Postupným šlechtěním kdysi velkých, obranářských ovčáků se ve druhé polovině 17. století začala rýsovat nová podoba těchto psů. Byli menší, hbitější a dovedně pracovali se stádem. Byli velice rozšíření po celé Evropě, k uznání jednotných exteriérových znaků došlo v Belgii koncem 19. století. Belgický ovčák se vyskytuje ve čtyřech různých rázech, které se od sebe liší především délkou a barvou srsti.

Povahové vlastnosti

Plemeno Belgických ovčáků je známé především díky celé řadě vynikajících povahových vlastností, které tyto psy předurčují nejen pro ochranu lidí a jejich majetku, ale také k řadě pracovních a sportovních uplatnění. Belgický ovčák je velice chytrý, učenlivý, vytrvalý a pracovitý. Je to také výborný obranář, takže jeho vztah k cizím lidem je velice odměřený a v případě potřeby dokáže být velice razantní, tvrdý a nekompromisní. V rodině je to citlivý a pozorný pes.

Tělesná konstituce

V případě Belgických ovčáků se jedná vždy o středně vysoké a harmonicky stavěné psy s přiměřeně velkou hlavou a inteligentním výrazem. Plemeno se dále dělí na:

Standard plemene Belgický ovčák

Tito psi by měli mít čtvercový tělesný formát. Belgický ovčák je jednoznačně skvěle stavěný, jeho tělo je silné, hrudník hluboký. Ocas je střední délky a je nesen ve svěšené pozici. Nohy musí být rovné a vzájemně rovnoběžné. Hlava Belgického ovčáka je poměrně dlouhá a suchá, ale jemně modelovaná a vždy je nošena velice hrdě. Tlama se rovnoměrně zužuje směrem k čenichu. Oči jsou u Belgického ovčáka žádoucí středně velké, mandlového tvaru, vždy tmavé barvy. Uši jsou rovněž vždy vysoko nasazené, vztyčené, trojúhelníkového tvaru.

Základní péče

Srst Belgického ovčáka Groenendael a Tervueren vyžaduje mnohonásobně větší péči, oproti Malinois, který nevyžaduje žádnou zvláštní péči, protože jejich srst je dlouhá, nebo středně dlouhá. Nedoporučuje se však příliš časté kartáčování, které by mohlo narušovat podsadu srsti. Ideální je pravidelné pročesávání dostatečně řídkým hřebenem. Srst Belgického ovčáka Laekenois je natolik zvláštní, že vyžaduje péči zcela specifickou. Prospívá jí pročesávání řídkým hřebenem, ale srst se nikdy nesmí stříhat - došlo by k jejímu mnohaletému poškození. Naopak žádoucí je tzv. trimování - tedy ruční vyškubávání, v ideálním případě alespoň dvakrát ročně.

Zvláštní nároky

S vyjímkou rázu Malinois lze konstatovat, že péče o srst zbývajících druhů Belgického ovčáka klade na budoucího majitele zvláštní nároky již ve své základní péči. Další potřeba zvýšené péče pak u všech zmíněných rázů Belgického ovčáka vyplývá z jeho povahových vlastností. Plemeno bylo vyšlechtěno jako pracovní a z toho důvodu je na majiteli, aby pro svého psa dokázal vymyslet a realizovat náležité zaměstnání spojené se značnou dávkou pohybu. Pokud tak neučiní, vychová nevyrovnaného a nespokojeného psa, který si bude zábavu zoufale opatřovat sám, což může přinést jen nepříjemnosti. Tito psi jsou nesmírně učenliví a hodí se proto téměř ke všem psím sportům, ale všechny rázy se také velice dobře uplatní jako pracovní psi - své úspěchy si vydobudou u policie, jako lavinoví, či záchranářští psi. S výchovou Belgického ovčáka to rovněž není úplně snadné. Tito psi působí sebevědomým a odvážným dojmem a vpravdě takovými jsou v případě, že je vychoval odpovědný majitel. Jako štěňata jsou totiž na člověku až citově závislí, dokonce potřebují, aby jim jejich majitel postupně posiloval sebedůvěru jejich postupným a pomalým poznáváním života, jeho situací a ostatních psů, zvířat a lidí. Necitlivá výchova tohoto psa může zanechat trvalé následky v podobě možné neočekávané agrese způsobené strachem.

Bauceron - Berger de Beauce, Bauce Shepherd

Původ a historie plemene

Beauceron vznikl ve Francii okolo 15. století. Jeho domovinou je oblast Brie a jeho blízkým příbuzným je briard. Jde o velmi starobylé plemeno, které bylo používáno k honění a hlídání dobytka. Již ve středověku potřebovali pastevci psy, kteří by chránili stáda před divokou zvěří a to především v horských oblastech. Dlouhou dobu se těmto psům souhrnně říkalo francouzští ovčáčtí psi a to jak typu beauceron, tak právě již zmíněný briard. Teprve koncem 19. století se oba tyto typy začaly odlišovat. Standard beaucerona byl sepsán roku 1863. Ve Francii je používán profesionálními ozbrojenými složkami. Mimo svou zemi původu není příliš známí, ale ve Francii je národním symbolem.

Charakter

Beauceron je odvážný a velmi inteligentní pes. Ochrana rodiny a hlídání pozemku jsou pro něj samozřejmostí. Je ostražitý a má sportovního ducha, rád pracuje pro svého pána. Mezi jeho další vlastnosti patří věrnost a silné pouto ke svému pánovi a jeho rodině. Je tvrdý a trochu nezávislý, potřebuje pevnou ruku. Zvykne-li si již v mládí na společnost koček a domácích zvířat, vychází s nimi později dobře. Děti snáší dobře, ale malé neposedné děti nejsou příliš vhodnou společností. K jiným psů se může chovat dominantně. K cizím lidem se chová spíše nedůvěřivě. Potřebuje dosti pohybu a kontakt s pánem. Jako ovčácký pes je neúnavným střežitelem stáda a také je schopný rychle přesouvat celá stáda i na větší vzdálenosti.

Popis plemene Bauceron

Beauceron dorůstá výšky 61 - 70 cm a dosahuje váhy okolo 30 -50 kg. Průměrná délka života je 11 - 13 let. Hlava je dlouhá a suchá. Vysoko nasazené uši jsou svěšené, ale nepřiléhají těsně k hlavě. Jejich délka se rovná polovině délky hlavy. Kulaté oči nesmějí být umístěny šikmo a mají tmavou barvu. Beauceroni musí mít otevřený pohled. Tělo je pevné, svalnaté, nemá však hrubou stavbu. Hřbet je rovný, bedra široká a silná. Záď se mírně svažuje k nasazení ocasu, ten je nošen nízko a sahá až k hlezenním kloubům. Je mírně prohnut do písmene J. Na zadních končetinách musí být z vnitřní dvojité paspárky. Srst je krátká, hustá. Podsada je velmi krátká a měkká. Zbarvení je buď černé s pálením, nebo harlekýn.

Klasifikace FCI

Skupina 1 - ovčáci a pastevečtí psi, sekce 1- ovčácký pes, plemeno s pracovní zkouškou. 

Péče

Srst beaucerona nevyžaduje téměř žádnou péči. Postačí v období línání důkladně vykartáčovat. Drápy udržujte krátké. Je třeba důsledná, jednoznačná a laskavá výchova. Pokud mu není dopřán dostatek pohybu a kontakt s pánem, bývá neurotický až agresivní. Věnujte dost času seznamování s jinými lidmi, dětmi, psy a ostatními zvířaty. Plemeno potřebuje velké množství pohybu, nespokojí se s tím, když třikrát denně obejde domovní blok. Kromě zdravotních procházek musí mít možnost se vyběhat a vydovádět. Jsou pro něj vhodné téměř všechny druhy sportu například aportování, běh vedle kola, dlouhé procházky. Může být využíván jako záchranářský pes nebo použit pro stopování. Může být celoročně držen venku.

Australský ovčák

Původ a historie

Přesný původ plemene je celkem nejasný, existují minimálně dvě teorie, jak Australský ovčák vznikl. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své „malé modré psy", potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že Australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty. Jisté ale je, že navzdory svému jménu vzniklo toto plemeno, tak jak ho známe dnes, v Americe. Největšího rozmachu a popularity dosáhl Australský ovčák ve 20. století, díky své účasti na výstavách dobytka a koní, kde překvapoval diváky svými dovednostmi.

Povaha a charakter

Australský ovčák je pes s nadprůměrnou inteligencí, je dokonce tak inteligentní, že zaujímá první místo ve výši IQ mezi všemi psy. Má ve svých genech silně zakořeněný pastevecký a ochranitelský pud. Je to pes velmi oddaný svému pánu a rodině, a při jejich obraně je schopen nasadit život. Je spolehlivý, ostražitý, vytrvalý, rychle a rád se učí, a vůči cizím lidem a zvířatům není nepřátelský, přestože dokáže být ostrý a autoritativní. Je výborným rodinným společníkem, ale je také hodně závislý na své rodině a miluje kontakt s člověkem, proto není vhodné chovat ho venku v kotci. Má rád hodně prostoru a miluje plavání. Možná ze všeho nejraději má ale rád běhání vedle koně. Australský ovčák je velký pracant, a proto musí být neustále něčím zaměstnán, aby se nenudil a nenacházel si zábavu sám. Pro své výjimečné vlastnosti je používán při agility, psích sportech, canisterapii, ale i v záchranářských složkách.

Popis a vzhled

Australský ovčák je silný, robustní pes s obdélníkovou stavbou těla. Průměrná výška v kohoutku u psa je 51 až 58,5 cm a u fen 46 až 54 cm. Váha bývá mezi 18 a 28 kg. Hlavu má silnou, suchou, vyváženou k tělu, černý nebo hnědý nos, mandlové oči, které můžou být hnědé, modré, jantarové, ale i dvoubarevné a trojúhelníkovité uši, které mohou být překlopené i visící. Hřbetní linie je rovná, silná, hrudník hluboký, avšak ne široký. Žebra jsou dobře klenutá a břicho mírně vtažené. Ocas je rovný. Srst je jemná, lesklá a může být rovná až lehce zvlněná. Hustota podsady se mění s ročním obdobím, srst však vždy dobře chrání před vodou a chladem. Existuje několik barevných variant: blue merle (modře mramorovaná), red merle (játrová), black solid (černá) a red solid (červená). Všechny barvy mohou (ale nemusí) mít bílé nebo hnědé znaky. Průměrná délka života je 12 až 14 let.

Plemenný standard

Podle FCI (Mezinárodní kynologická federace) je Australský ovčák zařazen do skupiny I. - Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 - Ovčáci, bez pracovní zkoušky. Oficiální zkratka pro ČR je AO. Původním využitím to byl hlídač ovcí, dnes společník, hlídač, záchranář.

Základní péče

Toto plemeno je zatížené některými genetickými vadami, které se mohou, ale nemusí projevit. Jde především o nemoci očí, dysplazii kyčelního kloubu a epilepsii. Srst stačí vyčesávat jednou za týden, v době línání častěji. Australský ovčák potřebuje časté vycházky a hodně pohybu, takže je vhodné sebou brát něco na aportování, protože je to přirozený aportér. Obecně se dá říci, že potřebuje, abyste se mu věnovali několik hodin denně.

Zajímavostí je, že Indiáni tyto psy nazývali „psi s očima duchů", pro jejich zajímavou barvu. Australští ovčáci byli také mezi psy, kteří pomáhali záchranářům po útoku na WTC v New Yorku v září 2001 (v sutinách cítí člověka až na 30 m).

Australská kelpie (v zemi původu Australian Kelpie). Název „kelpie" se odvozuje od jména jednoho z prvních psů tohoto plemene a v galštině znamená „duch vody".

Původ a historie

V 70. letech 19. století přivezli manželé Rutherfordovi ze svého rodného Skotska do Austrálie i své kolie a položili tak základ novému plemeni. Jejich kolie křížili s jinými pasteveckými psy, dovezenými z Evropy i Skotska a tak vznikla Australská kelpie, pes s výbornými pracovními schopnostmi a vysokou odolností, která je nutná pro přežití v obtížných klimatických podmínkách Austrálie. Ze začátku vznikalo několik linií, které však byly záhy sjednoceny do jedné a zachovány vlastnosti, pro které se Australská kelpie stala jedním z nejoblíbenějších psů australských farmářů.

Povaha a charakter

Australská kelpie je pracovní pes určený pro hlídání stád ovcí. Proto má výjimečnou výdrž a obratnost. Je zvyklá na dlouhé pochody a tvrdou, celodenní práci. Je také dostatečně rychlá, horlivá a přitom poslušná, a také velmi inteligentní, čehož se využívá i dnes v různých psích sportech, agility, ale i v záchranářských složkách. Svoje úkoly plní na sto procent a je přitom téměř neúnavná. Má vrozený instinkt pro hlídání stád ovcí, a to jak venku, tak v ohradě. Australská kelpie je také velmi odolná a vydrží dlouho bez vody. Má vyrovnanou povahu. Vůči lidem není agresivní a hodí se i k dětem. Trochu ostřejší však může být vůči jiným psům. Pokud je však dobře socializována, snese se i s ostatními domácími zvířaty, včetně koček. Pro svou oddanost majiteli je také používána jako obranný pes.

Popis a vzhled Australské kelpie

Není to velký pes, ale je statný, dobře osvalený a přizpůsobený pro dlouhý běh. Délka psa ku výšce je v poměru 10:9. Průměrná výška v kohoutku je u psa 46 až 51 cm, u feny 43 až 48 cm. Váha bývá mezi 21 a 31 kg. Hlava je pravidelná, úměrná tělu a trochu připomíná liščí. Barva nosu je přizpůsobena barvě těla a čenich je o něco kratší než lebka. Oči jsou mandlové, středně veliké, většinou hnědé. Pysky má Australská kelpie pevné, neochablé, zuby silné s nůžkovým skusem. Uši jsou špičaté a směřují ven. Krk má silný, hřbet dlouhý a mírně klesající. Bedra jsou silná a svalnatá, hrudník hluboký, žebra vyklenutá a břicho dobře vtažené. Ocas v klidu visí, při vzrušení je vztyčen, nikdy ale nad linii hřbetu. Končetiny vyzařují sílu a energii. Australská kelpie má dvojitou srst s hustou podsadou, vnější srst chrání před vlhkem a je rovná, tvrdá a přiléhající. Na ocase tvoří štětku. Zbarvení je černé, černotříslové, červenohnědé, červenohnědé a tříslové, světle žlutohnědé, čokoládově hnědé a kouřově modré. Průměrná délka života je 12 let.

Plemenný standard

Podle FCI (Mezinárodní kynologická federace) je Australská kelpie zařazena do skupiny I. - Ovčáčtí, pastevečtí a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů), sekce 1 - Ovčáčtí psi, se zkouškou z výkonu. Oficiální zkratka pro ČR je AKE. Původním využitím to byl pes pro hlídání stád ovcí, dnes hlídací pes, společník, pes pro agility, tanec se psem a psí sporty.

Základní péče

Australská kelpie má prakticky nevyčerpatelnou zásobu energie, proto potřebuje aktivního pána, mnoho pohybu, dlouhé procházky a hodně práce. Pokud nemá úkoly, bude se nudit, což se může projevovat změnou povahy a neposlušností. Srst nevyžaduje zvláštní péči, je nutné ji jen občas vykartáčovat, hlavně v době línání.

Zajímavostí je, že při hlídání stád zaujímá Australská kelpie pozorovací polohu na hřbetě ovce.